Mluvte se svými dětmi, vysvětlujte jim, co se děje a co se bude dít. Nejvhodnější je, když si oba sednete se svými dětmi a oba jim sdělujete, co bude. Posilujete tím u dítěte víru, že i v budoucnosti budete jako rodiče spolupracovat, že budete hájit jeho zájem. Buďte upřímní a nebojte se dát najevo své pocity a prožívání (ne ty, které se vztahují k partnerovi), zvolte formu přiměřenou věku svého dítěte, ale nezatajujte, neskrývejte a nezavdávejte přičiny k fantaziím mnohem černějším než je skutečnost samotná. Ujišťujte děti, že za váš rozchod nemohou. Dávejte jim najevo, že jsou pro vás důležité, přiznejte jim jejich lidskou hodnotu. Opakovaně je ujišťujte, že jsou pro vás důležité a budou mít vždy své jedinečné místo ve vašem životě. Často se ptejte na to, jak se jim zrovna daří, co by potřebovaly a chtěly. Nezapomeňte, že svým chováním, smýšlením, mluvou a vším co děláte, poskytujete svému dítěti obraz o jeho hodnotě a také vzor. Děti chtějí své rodiče. Potřebují jejich přijetí. Stojí o projevy náklonnosti a zájmu. Chtějí, aby se s nimi počítalo. Aby měly své nenahraditelné místo v jejich mysli. Aby se staly hodnotou, pro kterou jsme ochotni věnovat čas. [Milena Mikulková] Nezapomínejte, že vaše dítě pochází z vás obou. “Je z 1/2 matkou a z 1/2 otcem” – tak se také vnímá, tak o sobě přemýšlí. Jestliže se navzájem očerňujete a znevažujete, říkáte dítěti, že je z 1/2 špatné – Jak se má takové dítě přijmout?! Pokud můžete přijmout dlouholetou zkušenost, pak spory o dítě nemůže žádná strana vyhrát, a když tak jen krátkodobě. Podstatné je, že je velká pravděpodobnost, že prohrajete dítě. Proto je žádoucí pro řešení péče o děti minimalizovat osobní nepřátelství, minulé křivdy, spory o majetek a soustředit se výlučně na nejlepší zájem dítěte. Je třeba přitom zpravidla nutné dělat kompromisy, myslete na to, že je děláte kvůli svému dítěti a pro něj. Pro vaše děti je nejdůležitější dovolený a druhým rodičem podporovaný vztah k vám oběma, svým rodičům. 

Můžete se rozejít jako partneři, ale ne jako rodiče!

Oba rodiče jsou nositeli rodičovské odpovědnosti a to za všech okolností. Pouze v případech, kdy soud rodiče zbavil rodičovské odpovědnosti, pozastavil ji nebo nějak omezil, rodičovskou odpovědnost ztrácí, dočasně ztrácí nebo je omezena.

Rodičovská odpovědnost je souhrnem POVINNOSTÍ a práv mezi rodičem a dítětem, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud a děje se tak na základě těch nejvážnější skutečností a zřídka kdy. I když je dítě v péči jednoho z rodičů, je druhý stále nositelem rodičovské odpovědnosti. I když se druhý rodič s dítětem nestýká a dokonce, i když s ním nemá žádný kontakt, je stále nositelem rodičovské odpovědnosti. Je tedy v zájmu obou rodičů, aby se naučili domlouvat se na všem zásadním, co se jejich dítěte týká co nejdříve, protože to budou muset činit nejméně do doby, než dítě nabyde zletilosti (18 let). O všech závažných skutečnostech, týkajících se společného dítěte, rozhodují rodiče ve vzájemné shodě. 

Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím oba rodiče souhlasili. Naše právní úprava bohužel pracuje s terminologií, která není vždy zcela správně interpretována jak na straně rodičů, tak i na straně odborníků (soud, OSPOD aj.) a je v mnohých případech chápána rozdílně nebo špatně.

Pojem PÉČE JEDNOHO Z RODIČŮ znamená, že dítě bydlí převážně u jednoho z rodičů, který o něj také převážně pečuje a rozhoduje o něm v každodenních záležitostech. Z titulu toho, že s ním tráví většinu času, má na dítě větší vliv, v mnohem větší míře ho vychovává a utváří jeho názory a osobnost. Druhý rodič dítě vídá buď na základě domluvy mezi rodiči, nebo na základě úpravy styku druhého rodiče s dítětem schválené soudem. K tomu dochází, když se rodiče nedokáží na styku domluvit nebo panuje obava druhého rodiče, že by dítě nevídal. Oba rodiče jsou nadále nositeli RODIČOVSKÉ ODPOVĚDNOSTI, oba mají povinnost a právo ji vykonávat. Společně rozhodují o zásadních záležitostech týkajících se dítěte. Oba mají také právo na informace o dítěti (zdravotní stav a péče, vzdělávání, aj.). 

Svěření dítěte do STŘÍDAVÉ PÉČE znamená, že dítě je střídavě u jednoho, střídavě u druhého rodiče. Není nikde dán poměr času, po který by mělo být dítě s jedním i s druhým rodičem. Záleží vždy na individuální úpravě ať už domluvené, nebo nařízené soudem. Neplatí tedy, že střídavá péče je “50 : 50” (v rovném poměru), může být symetrická i asymetrická. Podíl na výchově dítěte, na utváření jeho názorů a osobnosti, na předávání vzorců chování může být v tomto modelu péče vyrovnanější. Zapojení rodičů do každodenní péče o dítě je ekvivalentnější. 

Pojem SPOLEČNÁ PÉČE je reliktem špatného překladu z německé právní úpravy gemeinsame elterliche Sorge, což znamená společná rodičovská odpovědnost. Společnou péči mají rodiče před rozvodem. Nedává tedy smysl, pokud se mají nějak upravit poměry dítěte po rozvodu, aby soud rozhodl o tom, co už vlastně existuje, to by znamenalo, že k žádné úpravě nedojde, pouze k potvrzení stávajícího stavu. Na druhou stranu je to ale vlastně ideální varianta, kdy rodiče i nadále pečují o své společné dítě tak, jak to bylo před rozvodem, jen za změněných podmínek. Pokud jsou rodiče schopni domluvit se na společné péči, pak by to mělo být ve formě předložení jejich dohody (společného návrhu) a následného schválení soudem. Takoví rodiče se na soud obracet nepotřebují, pouze kvůli formálnímu stvrzení jejich dohody. Tato pak deklaruje, že jsou rodiče schopni se pružně domlouvat na každodenních i zásadních věcech, týkajících se jejich společného dítěte.

Ať už se rodiče rozhodnou pro jakýkoliv typ péče, je vždy dobré, aby se seznámili s RODIČOVSKÝM PLÁNEM a pokusili se ho společně vypracovat. 

O co jde rodičům ve sporu o určení úpravy poměrů dítěte po rozvodu?

• Mají strach, že ztratí své dítě.
• Mají strach, že nebudou mít dostatečný prostor, aby dítěti vštípili pro ně důležité hodnoty, zásady, aby se mohli dostatečně podílet na výchově, vést dítě k zálibám, které jsou jim blízké, aby mohli dostatečně naplňovat svou rodičovskou roli.
• Chtějí mít pod kontrolou finanční prostředky, které dítěti v rámci placení výživného poskytují. Chtějí rozhodovat o tom, na co budou tyto prostředky vynaloženy. (Nechtějí „přispívat“ na život nového partnera druhého rodiče nebo nového dítěte druhého rodiče.)
• Bojí se manipulace dítěte proti své osobě ze strany druhého rodiče.
• Přestali mít druhého rodiče svého dítěte rádi, přestali si ho vážit, nedokážou v něm vidět vhodného rodiče pro své dítě. Na základě toho, jak se zachoval, jak se v něm druhý rodič zklamal, jak ublížil a protože pro ní/něj už není vhodným životním partnerem.

Tím nejzásadnějším problémem na straně rodičů je, že se prvotně zajímají o sebe – nikoliv o své dítě. A o svá práva (na dítě) – nikoliv své povinnosti vůči dítěti! Je to pochopitelné, ale nelze se s tím spokojit. Je třeba pomoci rodičům si uvědomit, že oni jsou ve vztahu rodič – dítě tím dospělým, který má především povinnosti, a jejich dítě je tím zranitelným, koho je třeba chránit a jehož práva je třeba zohledňovat a naplňovat! Rodiče chtějí mít „papír na dítě”, který jim zaručí jejich rodičovská práva. Život se ale nežije podle rozpisů a tabulek. Je dynamický, vyvíjí se, stejně tak potřeby dítěte a proto je nezbytné, aby se rodiče naučili spolu komunikovat na rodičovské úrovni. Bude neustále třeba domlouvat se, o zdravotních záležitostech, o vzdělání, o volnočasových aktivitách, výchovných problémech apod. Rozvod představuje pro děti obrovskou zátěž. Mění se jejich svět, proměňují se hodnoty, jsou ohroženy nebo narušeny jejich vztahy a sociální vazby, jejich život se otřásá v základech. Vy, jako jejich rodiče jim dlužíte zvládnutí této situace. Maximální možnou podporu a zvláštní ohledy. 

Přečtěte si, co by vám řeklo vaše dítě, kdyby vědělo, jak to vyjádřit, našlo odvahu, nebálo se, že vás zraní nebo ztratí. Potřeby dětí v rozvodové situaci formulovala za děti německá spisovatelka dr. Karin Jäckl v podobě 20 proseb dětí. A u nás Mgr. Milena Mikulková v publikaci Rodiče, nerozvádějte se s námi! Vaše děti hlavně potřebují, abyste svůj problém zvládli a potřebují vás oba, teď i v budoucnu:

„Matka dceři a otec synovi ukazují, JAK zvládnout svou životní roli. Matka synovi a otec dceři poskytují odpověď PROČ být mužem a proč být ženou.“

„Děti i po rozchodu rodičů touží po nekonfliktním vztahu s oběma rodiči BEZ STRACHU, že jednoho nebo druhého zraní nebo dokonce zradí.“

„Děti chtějí a potřebují vidět své rodiče šťastné.“

„Možná jste přestali být partnery. Přesto ZŮSTÁVÁTE RODIČI. Vaše dítě je stále vaše a vy jeho.“

Ohledně potřeb svých dětí v rozvodové situaci se nemusíte opírat jen o publikace, i když ty vám mohou nabídnout vhled do perspektivy dítěte, jeho prožívání a poskytnout cenné informace. To nejjednodušší co můžete udělat: mluvte se svým dítětem! Buďte dostupní, připravení na dotazy. Vytvářejte příležitosti k rozhovorům, ujišťujte své dítě o tom, že na dané situaci nemá žádný podíl viny. Ptejte se opakovaně, co potřebuje, co prožívá a co by mu mohlo pomoci. Dítě potřebuje mít jistotu, že ho vnímáte, že jste tu pro něj, že bude i dál patřit do vašeho života (vás obou). 

• Buďte upřímní, nezatajujte a nezkreslujte!
• Najděte vhodnou formu (přiměřeně věku svého dítěte) a sdělte mu, co se děje a co se bude dít.
• Buďte připraveni na nepříjemné dotazy, na pláč a odmítnutí. Na všechny možné jiné reakce.

Měníte zásadně život svého dítěte, mějte to na paměti.

• Buďte shovívaví a trpěliví.
• Nepřenášejte odpovědnost za svá rozhodnutí na dítě.
• Nevystavujte dítě konfliktu loajality, nenuťte ho, aby si mezi vámi a druhým rodičem muselo vybrat.
• Neznevažujte druhého rodiče před svým dítětem, ztratíte tak jeho respekt a v budoucnosti to může vést k velkým výchovným problémům.
• Nezapomeňte, že druhý rodič vašeho dítěte je hned po vás nebo vedle vás jeho nejdůležitější osobou v životě. V momentě, kdyby se s vámi něco stalo, bude se o vaše dítě starat on. Proto je důležité, aby vztah vašeho dítěte a jeho druhého rodiče byl co nejlepší.
• Nezatěžujte dítě partnerskou rovinou vašich problémů.
• I když jste došli k závěru, že je pro vás váš životní partner už nevhodný, neznamená to, že je nevhodným rodičem pro vaše společné dítě. 

Hlavu vzhůru po rozvodu. Cesta k fungujícímu rodičovskému týmu. Milena Mikulková a kol., GRADA, 2021

Rozcházení. Pět kroků k tomu, jak už nežít spolu, ale přesto šťastně. Katherine Woodward Thomas, Jan Melvil Publishing, 2020

Making Divorce Easier on Your Child. 50 Effective Ways to Help Children Adjust. Nicholas Long, Rex Forehand, Contemporary Books

Divorce Poison. How to Protect Your Family from Bad-mouthing and Brainwashing. Richard A. Warshak, HarperCollins Publishers, 2010
(do ČJ přeloženo: Rozvodové jedy, Triton, 2011)

Péče o dítě po rozvodu a její úskalí. Tomáš Novák, GRADA, 2012

Zlodějka mýho táty. Petra Hůlová, Torst, 2019

Dva domovy. Laskavý průvodce pro děti po rozchodu rodičů. Šárka Weberová, 2016

Jak přežít, když se rodiče rozvádějí. Jann Blackstone-Ford, Portál, 2016