Rozhodnutí patří v prvé řadě do rukou rodičů, stejně tak jako odpovědnost za život jejich dítěte.

Pozice rodiče:

Do doby než se začne řešit úprava poměrů dítěte pro rozvodu/rozchodu je dobrým rodičem. Stát (ať už v roli jakékoliv instituce) nezpochybňuje jeho rodičovské kompetence, nekontroluje, v jakém prostředí své dítě vychovává, nešetří, nehodnotí a nesrovnává. Jakmile tato situace nadejde, je rodič nucen obhajovat se coby dobrý a způsobilý rodič a dokonce by měl ze srovnání vyjít jako ten lepší, chce-li o své dítě dále pečovat, vychovávat jej, trávit s ním svůj čas. Takový přístup ke smírčímu řešení nevybízí.

Rodiče potřebují:

• RESPEKT – potřebují být respektováni ve své rodičovské roli = oba jste důležití pro své dítě, oba máte v jeho životě místo
• DŮVĚRU – věříme, že svůj konflikt zvládnete vyřešit
• POMOC – pomůžeme vám naučit se domlouvat v zájmu vašeho společného dítěte, rozpoznat a naplňovat potřeby vašeho dítěte v této situaci
• ZPLNOMOCNIT K ZNOVUPŘEVZETÍ SPOLEČNÉ RODIČOVSKÉ ODPOVĚDNOSTI – rozhodnutí je na vás

Všechny profese jsou si rovny, jejich přispění k řešení rodičovského konfliktu je rovnocenné. Postup jednotlivých profesí v opatrovnickém řízení je potřeba sladit. Díky koordinaci vstupuje do řešení rodičovského sporu vždy právě ta profese, jejíž přínos je v tu danou chvíli nejpotřebnější. Zároveň mohou zástupci všech profesí společně působit na rodiče prostřednictvím podávání jednotných informací (edukace rodičů). Při minimalizaci časového vstupu dochází k synergickému efektu. To platí zejména u soudců, OSPODu a advokátů, ale také u pomáhajících profesí. Více u popisu rolí jednotlivých profesí a popisu změn ve výkonu jejich práce. Cílem definování a slaďování postupu je dosáhnout co nejefektivnější aplikace (výkonu té dané profese) z pohledu, kapacity, schopností, know-how a času.

Respekt, komunikace, orientace na potřeby dítěte jako základní principy v přístupu jak k rodičům, tak i v rámci spolupráce profesí. 

RESPEKT

Rodiče potřebují od jednotlivých profesí cítit respekt k jejich rodičovské roli. Jsou pro dítě důležití, dítě je oba potřebuje. Zástupci jednotlivých profesí potřebují cítit respekt od ostatních, kteří se účastní spolupráce. Dítě by mělo pocítit respekt jak od svých rodičů, tak i od soudu a kolizního opatrovníka k jeho potřebám, prožívání, vyjádřenému názoru nebo přání. 

KOMUNIKACE

Informace, srozumitelnost, schopnost domlouvat se. Rodiče i děti potřebují dostat relevantní informace a dostat je včas. Potřebují rozumět důležitým pojmům, aby stejně a správně chápali jejich význam a nedocházelo k nedorozuměním. Rodiče potřebují podporu v tom, aby dokázali správně vyhodnotit dopady svých rozhodnutí. Odborníci zapojení do spolupráce musí mít otevřenou, věcnou a pravidelnou komunikaci mezi sebou. Potřebují si vyjasňovat vzájemná očekávání a ověřovat, jak se daří přenášet společně uznané principy v přístupu k rodičům do každodenní praxe.

ORIENTACE NA POTŘEBY DÍTĚTE 

Rodiče mohou skrze naplňování potřeb svého společného dítěte snáze hledat vhodná řešení porozvodové úpravy. Schopnost podívat se na situaci nebo navrhované řešení perspektivou dítěte, je důležitou rodičovskou kompetencí. Kvůli svému dítěti a pro jeho dobro dělají rodiče snáze kompromisy a nalézají lepší a oboustranně akceptovatelná řešení. 

Soud a OSPOD jsou vázáni nejlepším zájmem dítěte. Naplňování specifických potřeb dítěte v situaci rozpadu vztahu jeho rodičů je především úkolem kolizního opatrovníka (většinou OSPOD). On by měl být také schopen zprostředkovat aktuální a budoucí potřeby konkrétního dítěte rodičům i soudu, příp. také pomáhajícím profesím, pokud pro dítě navrhuje odbornou pomoc. 

Postup jednotlivých profesí v opatrovnickém řízení je potřeba sladit. Díky koordinaci vstupuje do řešení rodičovského sporu vždy právě ta profese, jejíž přínos je v tu danou chvíli největší. Zároveň mohou zástupci všech profesí společně působit na rodiče prostřednictvím podávání jednotných informací. Při minimalizaci časového vstupu  jednotlivých profesí dochází k synergickému efektu. To platí zejména u soudců, OSPODu a advokátů, ale také u pomáhajících profesí. Více u popisu rolí jednotlivých profesí a popisu změn ve výkonu jejich práce. Cílem definování a slaďování postupu je dosáhnout co nejefektivnější aplikace (výkonu té dané profese) z pohledu, kapacity, schopností, know-how a času.

Všichni odborníci, kteří se účastní spolupráce, se zavazují uplatňovat vůči rodičům stejný přístup, který vede k znovupřevzetí jejich rodičovské odpovědnosti a společné dohodě. Všichni přijímají principy, které vychází nejen z podstaty spolupráce inspirované Cochemskou praxí, ale byly již také formulovány při odborných rodinněprávních sympóziích, které pořádá Justiční akademie. Těchto sympózií se účastnili zástupci soudů napříč českou soudní soustavou, od okresních, přes krajské až po Nejvyšší a Ústavní soud. Zúčastnili se jich ale také odborníci z oblasti psychologie, sociální práce a sociologie a společně formulovali odborná stanoviska, ze kterých by měli soudci při rozhodování vycházet: 

Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny. 

Potřebu dítěte mít a rozvíjet vztah s oběma rodiči po rozpadu jejich svazku zpravidla naplní takové uspořádání poměrů dítěte, při kterém jsou do života dítěte ekvivalentně zapojeni oba rodiče. O tom je vhodné rodiče edukovat. 

Až na výjimky nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů, zejména ten konflikt, který bezdůvodně směřuje k narušení vazby dítěte k jednomu z nich. 

Neochota či neschopnost rodičů vzájemně komunikovat, ani jejich partnerský konflikt nejsou apriori kontraindikací střídavé péče. To platí i o nesouhlasu jednoho rodiče se střídavou péčí. 

Jsou to primárně rodiče, kdo rozhodují o osudu svého dítěte. – Stát je povinen v rámci pozitivního závazku na ochranu rodinného života poskytnout rodičům podporu při deeskalaci rodičovského konfliktu a při snaze o nalezení takové úpravy poměrů k jejich dítěti, která bude v jeho nejlepším zájmu. 

Interdisciplinární spolupráce zúčastněných subjektů (soudy, orgány sociálněprávní ochrany dětí jako opatrovník, poskytovatelé odborné pomoci) se jeví jako vhodná metoda podpory rodičů při řešení věcí rodinného práva soukromého. 

Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud v rámci zákonných kritérií může zohlednit též, jakým způsobem rodiče přistoupili k doporučené a uložené odborné pomoci; zda po ošetření emocí a proběhlé edukaci dokáží lépe zohlednit zájem dítěte; faktické projevy rodičovských kompetencí zaznamenané před soudem, orgánem sociálně-právní ochrany dětí a poskytovateli odborné pomoci; jak rodiče dodržují zatímní dohody popř. dříve vypracovaný rodičovský plán.