Manuál
pro odborníky
„Všechny profese jsou si rovny, jejich přispění k řešení rodičovského konfliktu je rovnocenné.“
Principy cochemské praxe
Rozhodnutí patří v prvé řadě do rukou rodičů, stejně tak jako odpovědnost za život jejich dítěte.
Pozice rodiče:
Do doby než se začne řešit úprava poměrů dítěte pro rozvodu/rozchodu je dobrým rodičem. Stát (ať už v roli jakékoliv instituce) nezpochybňuje jeho rodičovské kompetence, nekontroluje, v jakém prostředí své dítě vychovává, nešetří, nehodnotí a nesrovnává. Jakmile tato situace nadejde, je rodič nucen obhajovat se coby dobrý a způsobilý rodič a dokonce by měl ze srovnání vyjít jako ten lepší, chce-li o své dítě dále pečovat, vychovávat jej, trávit s ním svůj čas. Takový přístup ke smírčímu řešení nevybízí.
Rodiče potřebují:
- RESPEKT – potřebují být respektováni ve své rodičovské roli = oba jste důležití pro své dítě, oba máte v jeho životě místo
- DŮVĚRU – věříme, že svůj konflikt zvládnete vyřešit
- POMOC – pomůžeme vám naučit se domlouvat v zájmu vašeho společného dítěte, rozpoznat a naplňovat potřeby vašeho dítěte v této situaci
- ZPLNOMOCNIT K ZNOVUPŘEVZETÍ SPOLEČNÉ RODIČOVSKÉ ODPOVĚDNOSTI – rozhodnutí je na vás
Všechny profese jsou si rovny, jejich přispění k řešení rodičovského konfliktu je rovnocenné. Postup jednotlivých profesí v opatrovnickém řízení je potřeba sladit. Díky koordinaci vstupuje do řešení rodičovského sporu vždy právě ta profese, jejíž přínos je v tu danou chvíli nejpotřebnější. Zároveň mohou zástupci všech profesí společně působit na rodiče prostřednictvím podávání jednotných informací (edukace rodičů). Při minimalizaci časového vstupu dochází k synergickému efektu. To platí zejména u soudců, OSPODu a advokátů, ale také u pomáhajících profesí. Více u popisu rolí jednotlivých profesí a popisu změn ve výkonu jejich práce. Cílem definování a slaďování postupu je dosáhnout co nejefektivnější aplikace (výkonu té dané profese) z pohledu, kapacity, schopností, know-how a času.
Respekt, komunikace, orientace na potřeby dítěte jako základní principy v přístupu jak k rodičům, tak i v rámci spolupráce profesí.
RESPEKT
Rodiče potřebují od jednotlivých profesí cítit respekt k jejich rodičovské roli. Jsou pro dítě důležití, dítě je oba potřebuje. Zástupci jednotlivých profesí potřebují cítit respekt od ostatních, kteří se účastní spolupráce. Dítě by mělo pocítit respekt jak od svých rodičů, tak i od soudu a kolizního opatrovníka k jeho potřebám, prožívání, vyjádřenému názoru nebo přání.
KOMUNIKACE
Informace, srozumitelnost, schopnost domlouvat se. Rodiče i děti potřebují dostat relevantní informace a dostat je včas. Potřebují rozumět důležitým pojmům, aby stejně a správně chápali jejich význam a nedocházelo k nedorozuměním. Rodiče potřebují podporu v tom, aby dokázali správně vyhodnotit dopady svých rozhodnutí. Odborníci zapojení do spolupráce musí mít otevřenou, věcnou a pravidelnou komunikaci mezi sebou. Potřebují si vyjasňovat vzájemná očekávání a ověřovat, jak se daří přenášet společně uznané principy v přístupu k rodičům do každodenní praxe.
ORIENTACE NA POTŘEBY DÍTĚTE
Rodiče mohou skrze naplňování potřeb svého společného dítěte snáze hledat vhodná řešení porozvodové úpravy. Schopnost podívat se na situaci nebo navrhované řešení perspektivou dítěte, je důležitou rodičovskou kompetencí. Kvůli svému dítěti a pro jeho dobro dělají rodiče snáze kompromisy a nalézají lepší a oboustranně akceptovatelná řešení.
Soud a OSPOD jsou vázáni nejlepším zájmem dítěte. Naplňování specifických potřeb dítěte v situaci rozpadu vztahu jeho rodičů je především úkolem kolizního opatrovníka (většinou OSPOD). On by měl být také schopen zprostředkovat aktuální a budoucí potřeby konkrétního dítěte rodičům i soudu, příp. také pomáhajícím profesím, pokud pro dítě navrhuje odbornou pomoc.
Postup jednotlivých profesí v opatrovnickém řízení je potřeba sladit. Díky koordinaci vstupuje do řešení rodičovského sporu vždy právě ta profese, jejíž přínos je v tu danou chvíli největší. Zároveň mohou zástupci všech profesí společně působit na rodiče prostřednictvím podávání jednotných informací. Při minimalizaci časového vstupu jednotlivých profesí dochází k synergickému efektu. To platí zejména u soudců, OSPODu a advokátů, ale také u pomáhajících profesí. Více u popisu rolí jednotlivých profesí a popisu změn ve výkonu jejich práce. Cílem definování a slaďování postupu je dosáhnout co nejefektivnější aplikace (výkonu té dané profese) z pohledu, kapacity, schopností, know-how a času.
Všichni odborníci, kteří se účastní spolupráce, se zavazují uplatňovat vůči rodičům stejný přístup, který vede k znovupřevzetí jejich rodičovské odpovědnosti a společné dohodě. Všichni přijímají principy, které vychází nejen z podstaty spolupráce inspirované Cochemskou praxí, ale byly již také formulovány při odborných rodinněprávních sympóziích, které pořádá Justiční akademie. Těchto sympózií se účastnili zástupci soudů napříč českou soudní soustavou, od okresních, přes krajské až po Nejvyšší a Ústavní soud. Zúčastnili se jich ale také odborníci z oblasti psychologie, sociální práce a sociologie a společně formulovali odborná stanoviska, ze kterých by měli soudci při rozhodování vycházet:
Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny.
Potřebu dítěte mít a rozvíjet vztah s oběma rodiči po rozpadu jejich svazku zpravidla naplní takové uspořádání poměrů dítěte, při kterém jsou do života dítěte ekvivalentně zapojeni oba rodiče. O tom je vhodné rodiče edukovat.
Až na výjimky nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů, zejména ten konflikt, který bezdůvodně směřuje k narušení vazby dítěte k jednomu z nich.
Neochota či neschopnost rodičů vzájemně komunikovat, ani jejich partnerský konflikt nejsou apriori kontraindikací střídavé péče. To platí i o nesouhlasu jednoho rodiče se střídavou péčí.
Jsou to primárně rodiče, kdo rozhodují o osudu svého dítěte. – Stát je povinen v rámci pozitivního závazku na ochranu rodinného života poskytnout rodičům podporu při deeskalaci rodičovského konfliktu a při snaze o nalezení takové úpravy poměrů k jejich dítěti, která bude v jeho nejlepším zájmu.
Interdisciplinární spolupráce zúčastněných subjektů (soudy, orgány sociálněprávní ochrany dětí jako opatrovník, poskytovatelé odborné pomoci) se jeví jako vhodná metoda podpory rodičů při řešení věcí rodinného práva soukromého.
Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud v rámci zákonných kritérií může zohlednit též, jakým způsobem rodiče přistoupili k doporučené a uložené odborné pomoci; zda po ošetření emocí a proběhlé edukaci dokáží lépe zohlednit zájem dítěte; faktické projevy rodičovských kompetencí zaznamenané před soudem, orgánem sociálně-právní ochrany dětí a poskytovateli odborné pomoci; jak rodiče dodržují zatímní dohody popř. dříve vypracovaný rodičovský plán.
Role profesí
Role soudu
- vede rodiče k znovupřevzetí společné rodičovské odpovědnosti i odpovědnosti za rozhodnutí
- orientuje rodiče na zájem a potřeby dítěte
- odkazuje rodiče na využití odborné pomoci
- ukládá absolvování odborné pomoci
- z pozice své autority: působí na rodiče, vysvětluje, jak bude vyhodnocovat jejich rodičovské kompetence
- jmenuje kolizního opatrovníka, zástupce dítěte v řízení (zpravidla OSPOD)
- ustanovuje soudního znalce (v opodstatněných případech)
- určuje postup v řízení (stanovení termínů jednání, nařízení poradenské péče, mediace,…)
Změna pro soud
- zefektivnění práce (zkrácení délky sporu, lepší životnost dohod – zejména díky rodičovskému plánu)
- je členem interdisciplinárního týmu, setkává se s ostatními zástupci profesí, je otevřený komunikaci
- zvýšené nároky na komunikační dovednosti soudců (zejména při aplikaci Jiného soudního roku)
- v první fázi přistupuje k rodičům jako k partnerům, je jim nápomocen při převzetí odpovědnosti za osud jejich dítěte
- posuzuje rodičovské kompetence na základě vůle a ochoty rodičů nalézt společné řešení a také posunu v jejich postojích v průběhu řízení
- klade důraz na faktické projevy chování rodiče, jeho ochoty spolupracovat a domlouvat se s druhým rodičem i odborníky, schopnost uzavírat a dodržovat zatímní dohody
- účelnější využívání znaleckých posudků, tzn. posudky jsou nařizovány pouze v případech, kdy existují důvodné pochybnosti, že rodič/rodiče mají nedostatečné nebo narušené rodičovské kompetence, příp. v řízeních, jejich účastníkem je dítě se specifickými potřebami (zdravotní stav)
- může se měnit organizace práce na soudu související s opatrovnickou agendou
Role OSPOD
- informace (poskytuje rodičům základní edukaci, poskytuje dítěti relevantní informace přiměřeně jeho věku)
- vede rodiče k uzavírání zatímních (dílčích) dohod s konkrétním termínem pro vyhodnocení úspěšnosti doržení dohody oběma rodiči
- doporučuje rodičům odbornou pomoc, příp. navrhuje využití odborné pomoci pro dítě
- vede rodiče k znovupřevzetí rodičovské odpovědnosti
- realizuje společné setkání rodičů na OSPOD (za účelem základní edukace)
- doprovází rodiče procesem opatrovnického řízení (z titulu výkonu role kolizního opatrovníka)
- zprostředkovává prožívání a potřeby dětí obecně, i konkrétní ve vztahu k jejich dítěti (20 proseb dítěte, web: www.pravonarodice.cz, aj.)
- účastní se JSR a soudních jednání
Změny pro OSPOD
- větší efektivita a lepší pocit z úspěšné práce
- až na výjimky nesepisuje návrh jednomu z rodičů (např. v případě domácího násilí)
- standardně nesepisuje zprávu pro soud, o jednání s rodiči sepisuje protokol z jednání (zprávu soudu podává ústně při jednání)
- osobně se účastní jiného soudního roku
- dochází k eliminaci snah o manipulaci pracovníků OSPOD ze strany rodičů
- dochjází k eliminaci zatěžování OSPOD jedním z rodičů (neustále nové návrhy, předkládání důkazů (špinavé oblečení od zmrzliny, zalepené odřené kolínko apod.)
- daří se bránit přenášení odpovědnosti rodičů na OSPOD
- získává respekt – za strany rodičů i ostatních profesí
- jako člen týmu působí na rodiče prostřednictvím podávání jednotných informací
Role advokátů
Advokáti zastupují klienta v řízení. Poskytují odborné právní poradenství, provázejí svého klienta procesem opatrovnického řízení a/nebo řízení o rozvod manželství, pomáhají s vypořádáním SJM. Jejich úkolem je hájit zájmy klienta (jednoho z rodičů). Někteří z nich přináší přidanou hodnotu tím, že zájem svého klienta dokáží vyhodnocovat v kontextu a určitém souladu se zájmem klientova dítěte. S ohledem na to dokáží korigovat představy klienta a vysvětlovat možné negativní dopady jeho zamýšlené strategie na současný nebo budoucí vztah s jeho dítětem. Dokáží klientovi zprostředkovat potřeby dětí v rozvodu a někteří se nebojí klienta odmítnout, pokud klientovi cíle a strategie zcela nebo do značné míry popírají potřeby a zájem dítěte. Takový postoj není ale snadný a ne všichni advokáti si ho mohou dovolit s ohledem na možnou ztrátu klienta nebo případné poškození pověsti odmítnutým klientem. Advokáti se přirozeně snaží svému klientovi poskytnout nějaké záruky v řízení. Garantovat dosažení určitých cílů (forma, podíl péče, výše výživného, aj.) a s tím výkon práv svého klienta, který vyplývá z jeho rodičovské odpovědnosti. Pravdou ale je, že výkon práv rodičů vyplývajících z rozsudku mohou reálně zaručit jen rodiče samotní. Pokud jeden z nich nebude dohodnuté/rozhodnuté dodržovat, lze klientovi zaručit jen další zastupování v rámci probíhajícího sporu. Postavení advokátů není snadné a mnohdy je nezáviděníhodné. Někdy se stávají svědky rodičovského sporu a jsou vtahování do velmi nepříjemných, stresujících situací. Někteří klienti je kontaktují téměř nepřetžitě a bez ohledu na pracovní dobu. Posílají jim důkazy o neschopnosti nebo nevhodném chováním druhého rodiče apod.
Pokud jsou advokáti zapojeni do spolupráce, což v podstatě znamená, že vyznávají stejné principy v přístupu k rodičům jako ostatní zástupci profesí v interdisciplinární spolupráci, mohou významně pozitivně přispět k úspěšnému vyřešení rodičovského konfliktu.
změna pro advokáty
– provádí edukaci rodičů (o průběhu řízení, o formách péče, výživném, o tom, jak bude soud hodnotit rodičovské kompetence)
– mohou s rodiči pracovat na vypracování rodičovského plánu
– vedou rodiče ke smírnému řešení, pokud není (prozatím) možné, snaží se přispět k deeskalaci sporu
– iniciují společné setkání rodičů a jejich zástupců, snaží se o uzavření dohody nebo zatímní dohody (krátkodobé s jednoduchým a jasným cílem)
Díky transparentnímu domluvenému a koordinovanému postupu v rámci spolupráce mohou:
– garantovat klientovi jednotlivé kroky v rámci postupu (mohou se spolehnout, že tak to skutečně proběhne)
– mohou lépe odhadnout časovou náročnost celého řízení (závazek v rámci postupu ke lhůtám), což je výhodné i s ohledem na plánování jejich dalších zákázek
– uchrání se vtahování ze strany rodičů do sporu a stresujících situací (rodiče jsou poučeni v základní edukaci, soudem i OSPOD, že takové chování není žádoucí a je projevem snížené rodičovské kompetence)
Soudní znalci téměř nejsou v rámci interdisciplinární spolupráce využívání. Soudně znalecké posudky se jeví jako zbytné u naprosté většiny rodičů, protože naprostá většina z nich je schopna pečovat o své dítě. Dítě oba potřebuje a rozvod nemůže být soutěží o lepšího rodiče. Jejich různost a jinakost je pro dítě přínosná. Znalec přichází v interdisciplinární spolupráci ke slovu pouze v případech, kdy je zjevné, že rodičovské kompetence jsou vážně narušeny nebo dočasně sníženy (závislosti, psychiatrická diagnóza, aj.) nebo je účastníkem řízení dítě se specifickými potřebami. V takových případech je důležité mít k dispozici názor znalce, který je třeba zohlednit při vyhodnocování nejlepšího zájmu dítěte.
Role mediátora
Je nezpochybnitelné, že mediátor, coby zástupce jedné z pomáhajících profesí, má v postupu řešení rodičovského konfliktu své nezastupitelné místo. Když cochemská praxe vznikala (již více než před 20-ti lety), byla mediace v plenkách zřejmě ještě i v Německu, mediátor jako profese v původním modelu nefiguruje. Naopak současné aplikování principů cochemské praxe v Německu s ním 100% počítá. Např. předseda soudu ve Wildeshausenu, kde principy cochemské praxe začlenili do svého postupu, který nazývají “Kooperativní wildeshausenské řízení”, je kromě “rodinného soudce” (z něm. Familienrichter) současně také systemickým koučem a mediátorem (přičemž mediaci poskytuje mimo obvod svého soudu). Cesty jak začlenit mediaci do koordinovaného postupu a pevně ji etablovat v rámci interdisciplinární spolupráce se určitě najdou a může jich být hned několik. Tam, kde interdisciplinární spolupráci zatím aplikují, se většinou “opřeli” o služby poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy nebo jiné subjekty, které poskytují potřebnou škálu pomoci v rámci veřejné sociální služby. Jedním z důvodů byla relativně dobrá (nebo do budoucna ovlivnitelná) kapacita a dostupnost a především ochota místních zaměstnanců (sociální pracovnice, psychologové) zapojit se do etablování změny. Zřejmě i toto bude ale soud od soudu resp. okres od okresu rozdílné. Bude také záležet na aktivním zapojení mediátorů na “formování” trhu a jejich nabídce zapojení. Osobně vnímám jako velmi přínosnou kombinaci služeb poradny a mediátora. Kdy velmi laicky řečeno, proběhne v poradně “ošetření” a edukace a za pomoci mediátora vypracují rodiče společnou dohodu. Sami mediátoři by uměli také nejlépe vést své kolegy v rámci interdisciplinárního týmu k tomu, jak rozpoznat “vhodnost” rodičovského páru pro mediaci a koordinovat postup dle konkrétních možností a kapacit.
Role poradny (pomáhajících profesí)
- výkon doporučené i uložené odborné pomoci (edukace, rodinná terapie, mediace…)
- zajištění dostupnosti odborné pomoci (komunikace, kapacity)
- orientace na řešení problému, deeskalace rodičovského sporu
- vysvětluje rodičům možné dopady jejich sporu a nezvládnutí rozpadu soužití na jejich dítě
- vede rodiče k převzetí společné rodičovské odpovědnosti
- možnost zapojení dítěte (zejména v přetrvávajícím rodičovském konfliktu)
- pracuje s rodiči terapeuticky, učí rodiče komunikaci na rodičovské úrovni (v zájmu dítěte), ošetření rodiče ( většinou není iniciátorem rozvodu),
- akcentuje vývojové potřeby dítěte
- na základě žádosti od soudu informuje soud o zahájení, přerušení, ukončení odborné pomoci (edukace), o průběhu spolupráce rodičů s psychologem nebo jiným odborníkem
- posouzení rodičovských kompetencí – doporučení týkající se zapojení rodiče se sníženou nebo dočasně omezenou kompetencí do péče o dítě, vhodnost styku aj.
Změna pro poradnu
- větší efektivita poskytování odborné pomoci, možné větší vytížení poraden
- nutnost definice obsahu a kapacity poskytovaných služeb (vymezení poskytovaných služeb s přesnou identifikací vstupů a výstupů)
- lepší vyvážení motivace na straně obou rodičů (prostřednictvím edukace a vysvětlení hodnocení rodičovských kompetencí)
- snazší zapojení do řešení a (aktivní) participace v odborné pomoci
- jasné definování zakázky (včetně vstupu = žádost a výstupu = zpráva)
- znalost jednotného postupu všech profesí (jasný kontext pro práci s rodiči)
- jako člen týmu pomáhá vytvářet tlak na rodiče k převzetí rodičovské odpovědnosti a nalezení řešení v nejlepším zájmu dítěte